Historie vinařství
V usedlosti začal v 17. století vyrábět víno pán z Lascombes, nespočet obdivuhodných ročníků. ,,O zdejších vínech se říká, že mají tak vynikající kvalitu, že mohou klidně soupeřit s víny z Chateau Margaux,'' píše se v jedné publikaci o obchodování s vínem z roku 1938. Není tedy nijak překvapující, že při klasifikaci vín v roce 1855 bylo Chateau Lascombes zařazeno do kategorie deuxiéme cru.
Budova chateau, jejíž průčelí dodnes zdobí etikety zdejších vín, byla postavena o dvanáct let později podle pokynů bordeauxského právníka Chaixe d´Est Angeho. Lascombes se během let dařilo udržet si místo mezi předními médockými usedlostmi. Toto postavení a skvělá pověst přilákaly zájem Alexise Lichina, uznávaného autora publikací o víně a obchodníka s vínem. Tomuto velkému člověku netrvalo dlouho, než přesvědčil řadu svých bohatých amerických přátel včetně Davida Rockefellera, aby spolu s ním vložili své investice do Chateau Lascombes. Finanční injekce zdejšímu vinařství nesmírně prospěla a skvělé víno Lascombes ožilo. Záhy se ve Spojených státech vyšvihlo na nejvyšší příčky oblíbenosti. V padesátých letech minulého století tam jeho pověst dosáhla vrcholu a v šedesátých letech dokázala sama sebe ještě překonat.
S novým majitelem, britským pivovarem Brass Charrington, začal v roce 1971 úpadek. Britští vlastníci měli totiž jisté problémy s pochopením křehké podstaty výroby vína. V roce 2001 zakoupil tuto Šípkovou Růženku americký investiční fond Colony Capital a okamžitě začal s rozsáhlými renovačními pracemi na vinicích i ve vinařství. Veškeré vinice o rozloze 84 hektarů byly zcela rekultivovány a na usedlosti vyrostly během několika málo měsíců ze země ultramoderní budovy, jež jsou bezpochyby nejúžasnější v celé oblasti Bordeaux. Odborný tisk tak od roku 2001 přivítal návrat Chateau Lascombes na špičku silných charakteristických a skvělých vín z Margaux.
